Poézia # Marcela Zengrová # Léto mšic

Je mi 34 let, pocházím ze severních Čech, z města Kadaně. Publikuji pouze na internetu, na literárních serverech , jako jsou třeba Písmák.cz, Literra.cz, Totem.cz a Poezie.cz. Až bude více času pošlu třeba i koláže, které mám jako koníčka... napísala nám Marcela Zengrová a pribalila desať úžasných básní.
A fotografiu, ktorú nájdete na konci bloku.

Můj kraj se nemodlí

Vítr se opřel do větví
pár kapek na zábradlí mostu
svačí rez
a olizuje nýty

Agara mea
v listoví vrb
mi vyprávěla mýty

o pírku havraního páně
jímž matky druidů
zdobívaly skráně
když v inkoustových nocích
hořel med

na sta běd
se v ohních vzňalo
za zvuků píšťal
z vrbového proutku

dala bych všechno
do kornoutku
a prodávala po trzích

nedivokým

nedrzým...

Pointe du Raz

byl to ten
který špinavýma rukama
sedě na útesu pojídal slávky
a pak mi oblýskaným rukávem
osušil oči
drahá
mám k vám prosbu
kdyby kdokoli se tázal
vašich ok na punčochách
jak smýšlíte o rybářích
dejte prst na ústa
a zašeptejte pouze:pšššt!

a to i kdyby vaše obočí
vzneslo se k nebesům
a spojilo se v siluetu vran

nechcete ochutnat?
zbyly tu kabátky temných slávek
a ještě něco by uspokojilo ústa
statné jedlice
jakou jste zajisté i vy

vím že brzy odejdete
a po vás závan spáleného masa
ještě dlouho bude dráždit moje chřípí

řekl
a zamyšleně si otřel ruce
do mapy Francie

Sýr realismu

u sta vran
a pláství vředů
jedůvky vrostly
kamsi k ledu

sbírala panna
v koš ten svůj
nosila vranám
sýr a lůj

na co že loje
srdce moje
stačí sýr
krákala vrána
- bohatýr

jedůvky lehly
kam dřív pýr
lehla i panna

dožrán sýr

Léto mšic

ubohá nebohá
malomocní za šera
do mantry zaklela
drolivé zbytky
z večera
......................................................

jednou jí plivne pod nohy
ubohý nebohý
by srostla s sukovicí
a stala se sestrou dřeva
zatím co on
líčil na tetřeva

polévkou z jeho brků
nakrmit sedmero
hladových krků
k talíři sedmero lžic

je léto mšic
a mladá je Vožice

nemyslet na lžíce...

Blízko mízy

zatlač můj milý
klůckem ti otřu z čela
stopy smutku
vím
blízko je do zármutku
když se stokou valí kal
příliš jsi mi naříkal
v tom městě
kde si i staří psi
lížou nové rány
a na těle kurtizány
k ránu zmokval samet

uklidím sněti
krev i blány
hodím je těm psům
jsou mi hosty

v těle tvém
až bude po všem

zbude jen otvor

po lítosti...

Nesvítí se někde zbytečně?

večer mě k sobě pozval Edison
rozezněl ve mně temnou strunu
věštil mi z kávy
run a hromů
srpem mi uťal kontryhel
vyber si milá
ze dvou zel

konopím jemně stáhnu šíji
když jsi tu se mnou
ještě žiji
rád jsem se s tebou
probouzel

(za okny ráno
náhle zbité
opřelo čelo
o dřevěný rám)

a na břehu řeky Svratky
otevřel obchod
U oprátky

Jonathan

nechávám malou
navštívenku
že hořím
ohněm zvenku

že mi jen někdo
dýchl do ofiny
aby mi přivál
splíny zimy

jablko srpen
nechal na míse
až ho pak dojím

setmí se

Vlčí ráno

noc
téměř dozpívala k ránu
mám sklony
po orkánu

za oknem někdo
spustil s okarínou
snad se mé smutky
vlídně minou

v polích
kde kvetou máky vlčí

noc už je dozpívaná
a ráno

mlčí

Žízeň

lepil se vesmír
u dna pat
vybíral mýtné
zchromlý kat
pod rouškou
tekutého chleba
a zatím kdosi U lípy
sekeru zaťal
a vší silou

Je nabíledni

dnes je mi ticho...
dala bych růži
za Jericho
tak si tu sama planím
jací jste byli
v dobývání...
mí muži s rýči v hlíně
dnes je mi
teskně
líně...

já z kapes obnošených vest
vybírám drobné zítřka

Marcela Zengrová