Poézia # Lux von Dux # Básně

(*1973) V roce 1994 založil časopis Dekadent Geniální. Své texty publikoval v časopisech Weles, Kult, Landek, Nové knihy, Pandora, Tvar, Literární noviny, Clinamen. Účastnil se řady sborníků, např. Žleby (1998), Šlauch 2000, Od břehů k horám (2000). S Radkem Fridrichem založil básnickou jednotku das Fleisch-ich, společně vydali sbírku textů Picni si svou buznu (Tvary 2001). Samostatně vydal Čítanku Český Jazyk (pod pseudonymem P. Jazyk). V letošním roce vydal konečně knihu Měsíční povídky.Opárno, která se setkala až s nekriticky kladným ohlasem. Žije v Teplicích-Šanově a Duchcově-Duchcově.

Č. 1

Ranní moč a ranní zoře,
zavlhlé trénky, v očích kal,
neštit se - v snění je bouře,
ale já pil, já se nevyspal.

Ranní ulici křtí noční chodci,
nad postelí rejdí mušky,
já ponořen v sebe slavím samot
onanuje do ponožky.

Ranní pořady
nebo mlhy
vnímáme jenom
jako červi
naloženi v kalu
svého alkoholu

Č. 3

Oči upřeny netečně kamsi
v tlapě pivo svírá
a život vlastně jako propast se
pod ním rozevírá

Beznaděj
bude stejně jistá
jak perla
v krku, masochista

Z hospod hučí půlnoc
těla tvoří obrazce
pod dohledem Měsíce
a děsivého sýce

Jsem maso tvého kamene
jsem tělo hrobu
matka tvých zármutků
a zrodu

Jsem černá vrána
- ta vrávoravá -
které se každý vysmívá
a na černé zemi černě přečnívá

Č. 4

Černou tuší
ohraničím
bělost vločky na těle
a slunce se
utopené v mléku
hořce, žlutě usměje

ani dnes se
slunce - na mou duši
neodráží
v stoce, po níž pluje
když je v ráži

Kameny u cesty
zvou nás k sobě:
Pojďte kamenět

Přilepen k magnetu hory
cítím hlínu
cítím puch
věřím, že
o vrata tam bije
její duch

Život kopců
a stesk horských dlaní
odevzdám se
cestám po kamení

Č. 7

Chci aby moji draci
odfrčeli na matraci
Chci aby si lidé dobří na zemi
podali ruce pokryté ekzemy

Neboť jsme vrazi z lepenky
otcové griotky
mrtví už jenom tím
tímhle stoletím

Jednu cigaretu
zkusím ještě
vklínit mezi
noční a ranní
deště

Chci znovu
výt na měsíc
pod praporem
v údolích plazit se
pít víno s cínem
v mlhách kopců
razit si cestu
karmazínem

Č. 9

Krajino z oparu
bude nám líto že odejdeme?
Zatím z okraje lesa okukujeme
černý stín vzdáleného kostela.

Jsme vedle sebe, čelem k nebi
rozvaleni na žluté trávě
hladíme se na spáncích
a mně se zavírají oči.

Slunce žhne až neobyčejně
příjemnou lenivost
a dusivou touhu
tepeme polibky.

Nebe je jasné
jen podmračená nálada
po stříbřité spirále
krouží kolem.

Řekl jsem Ti něco o sobě:
že mám v ubrousku zabalený srp
tím, že budu kosit
své soky - mravence na dece.

Padl mi k nohám stín kaštanu,
který byl sražen k zemi
rudou pěstí blesku
a jeho červené květy černají.

Jediný mrak na nebi
váže slunce do paprsků
a jako panáky
staví je na poli.

Proto, že ve Stebně
dala jsi pif pif
máš tlak a močíš
ukryta v mlází.

Tvůj potůček cvrdliká
a jeho dravý proud
sebou strhl všechny překážky
i stín vzdáleného kostela.

Č. 6

Ú-město vydechuje zradu
jako bych byl zavřen v kleci
neříkám jak ten kus plechu
ukřižován na monstranci
nikdy ne úplně
natož doopravdy
vždycky být jen na půlhuby
dělník smrti odtikávající
vteřiny do konce směny

I malé dítě,
které nosí matka
v černé kryptě
poslouchá,
poslouchá a tiká

Uteču i když jsem na útěku
jen tebe s sebou vezmu
zmizíš jako já
kouř a náhlá nehoda

Č. 5

V krvi psal jsem krví
poslední sbohem zemi a tobě,
my byli jsme na to hrdí,
že zvedli jsme oči podlité krví
a s prvním výkřikem obnažili paže.
My utíkali jako prví
za námi - koberec posetý krví
odvíjel se pozpátku a lítost pozdní
nebyla nic platná, my krví
byli posedlí - my svatí.
Jalová hesla líbala mraky,
my zatím čekali až nocí dozní,
očima jsme hledali,
kde nepřítel
tvář k polibku nastaví.
Byla tma kropenatá krví,
u řeky světlušky,
já nad ohněm s vuřtíky
chtěl jsem ti sáhnout na rtíky,
mlaskavé rtíky spodní,
a v tom byla revoluce
sexuelní a s krví,
neboť tento den
byl tvůj prvý.
Takoví jsme byli hrozní.

Č. 8

Ruce od těla. Víc. Pořádně! Ruce od těla! Víc! Od těla! Roztáhnout nohy. Pořádně! Zaklonit hlavu! Zaklonit hlavu za krk! Nohy od těla! Otevřít oči. Dokořán. Kroutit očima. Dokola! Ve směru hodinových ručiček. Prohnout v bocích. Pořádně! Chci vidět prohnutí v bocích! Zuby. Cenit! Vrrrrrr! Ještě - vrr! Zuřit! Prohnout v bocích! Ve dvojicích! Atlet! Atlet! Přidat! Kde jsou dvojice?! Nevidím dvojice! Dotýkat se značek! Poctivě! Poctivě! Hlavu nahoru! Přidat! Od těla. Oči! Pozor na oči! Snaha! Vidím málo snahy! Nohy! Záda! Hlídat si nohy a záda. Postoj. Držení. V klidu! Ukázněně! Zuby! Nevidím zuby. Dodržovat mezery! Dech! Neslyším dech. Pravidelně! Dvojice. Po dvou! Nezpomalovat! Ukázněně! Pomalu! Atlet! Jsem atlet! Zuřivost! Jdu do toho! Pořádně. Vidím! Pozor! Pozor na to! Kázeň! Nepředbíhat

Č. 2

Je ze mě země
země hracích automatů
země, kde vydělám majlant
země, kde bejval my land
země, nad kterou stavím most,
abych na ní mohl chcát
abys řekla, že mám dost

ale víc než zemi,
kde germánský nadlidi
prcaj cigošky
miluju Evu Voglerovou
půlkou svýho života
ta druhá mě táhne do Hrobu
do jejího rodnýho města
který se vznáší nad Teplicemi
v oparu naprostý stupy
Tak si Evo Voglerová
vyhol podpáždí
a nedráždi